Třináct principů (metod) tchaj-ťi čchüan

„T  řináct principů (metod)” tchaj-ťi čchüan můžeme chápat několika způsoby. Ve filozofickém pojetí se třináct principů opírá o uspořádání osmi trigramů – pa-kua (bagua) a pěti prvků – wu-sing (wuxing). Všechny systémy tchaj-ťi čchüan, včetně stylu Čchen (Chen), používají „osm základních energií” pa fa (ba fa) neboli druhů ťin (jin), vypěstované energie/síly, a „pět kroků” wu pu (wu bu), které se souhrnně označují jako třináct principů (metod).

Pa fa – osm základních energií

Pa fa ztělesňují osm základních metod tréninku tělesné ťin a slouží jako základ pro všechny dovednosti a techniky tchaj-ťi čchüan. Z toho vyplývá, že správný trénink tchaj-ťi čchüan musí vycházet z jasného pochopení a poznání těchto energií/sil. Studium osmi metod je stěžejní pro porozumění a využití cvičení tlačících rukou v tchaj-ťi čchüan.

Osm metod zastupuje osm druhů technik: pcheng (peng) – odražení/zachycení či odstředivé pružení, lu (lu) – odklonění/stažení/tahání, ťi (ji) – stlačení/prosmýknutí/strkání, an (an) – tlačení/potlak, cchaj (cai) – stržení/utržení, lie (lie) – roztržení/rozdělení, čou (zhou) – techniky loktem, kchao (kao) – náraz/opření se. Aby byly považovány za ťin a nejen pouhé techniky, je zapotřebí je provádět podle principů tchaj-ťi čchüan. To znamená, že musí splňovat všechny požadavky tohoto systému, pokud jde o držení těla a energii.

Stručný popis jednotlivých energií, resp. metod/technik:

Pcheng

Energie pcheng je považována za hlavní ťin v tchaj-ťi čchüan, jíž je třeba porozumět, pokud máme být schopni správně provádět ostatní techniky. Pcheng může být pro méně zkušené studenty trochu matoucí: především je třeba říci, že se tento termín používá ve dvou odlišných významech. První popisuje jemný a všudypřítomný pocit fyzického rozpínání zevnitř ven – jako míč naplněný vzduchem. Druhý projev pcheng lze pochopit snadněji, popisuje techniku prováděnou rukama ve směru nahoru a ven, což zabraňuje soupeři vstoupit do našeho prostoru.

Lu

Technika lu je nejběžněji vedena směrem dolů a dozadu, ale lze ji použít v jakémkoli směru v závislosti na dráze síly přicházející od soupeře. Jejím smyslem je následovat pohyb soupeře tak, abychom ho zavedli do prázdného prostoru – jin ťin le kchung (yin jin le kong). V praxi se jedná o jemný typ energie, který sleduje a směruje přicházející sílu a navede soupeře do ohrožující pozice, než si stačí uvědomit, že je v nebezpečí. Soupeř má najednou pocit, že se dostal příliš daleko a ztrácí kontrolu. Připomíná to pocit, kdy jdete dolů ze schodů a ve tmě přehlédnete schod.

V Čchen-ťia-kou (Chenjiagou) se někdy lu přirovnává k vedení býka na provaze. Býk je mnohem silnější než člověk, který ho vede, a v obyčejném testu síly by očividně vyhrál. Tím, že býka usměrníte a navedete tam, kam chcete, aby šel (místo toho, abyste se snažili použít sílu), ho můžete ošálit a on udělá, co si přejete.

Příklad: Přechodový pohyb od formy Odhrnutí oděvu – lan ča i (lan zha yi) k formě Šest zapečetění, čtyři uzamčení – liou feng s‘ pi (liu feng si bi), kdy vedete pohyb zprava doleva.

Ťi

Ťi je postupný rolující pohyb používaný k tomu, aby soupeř ztratil rovnováhu. Je prováděn jako postupný pohyb od nohou přes pas a záda, dále do ruky. Na rozdíl od kchao není tento typ ťin výbušný. Nepoužívá sílu, ale podobně jako voda prosákne do trhliny a najde jakoukoli slabost. Děti ve škole tchaj-ťi čchüan v Čchen-ťia-kou někdy hrají hru na „přetlačování”, kdy stojí v neustálém vzájemném kontaktu a pokouší se vyvést jeden druhého z rovnováhy tím, že se vzájemně vytlačují z místa, dokud jeden z nich neukročí stranou.

Příklad: V sestavě lao-ťia ji-lu – přechodový pohyb od první formy Jednoduchý bič – tan pien (dan bian), kdy cvičenec mění směr do formy Mocný hromovládce tluče na hmoždíř – ťin kang tao tuej (jin gang dao dui).

An

V praxi lze jako an označit jakoukoli metodu, kdy je dlaň obrácena k soupeři. An je formou energie, která se projevuje tlačením směrem dolů. Dříve než cvičenec při používání an zatlačí dolů, směruje ťin do rukou. 

Příklady v sestavě zahrnují: formu Obejmout hlavu, odtlačit horu – pao tchou tchuej šan (bao tou tui shan), kde přesouváte váhu z levé do pravé nohy a tlačíte oběma rukama; a závěrečný pohyb formy Šest zapečetění, čtyři uzamčení – liou feng s‘ pi (liu feng si bi).

Cchaj

Cchaj je kombinací otáčení, tlaku a uzavření směrem dolů. Tento druh ťin se často používá, když někomu blokujeme předloktí. Jde o použití lu z levé strany a an zprava, nebo naopak. Cchaj je spojeno se zatlačením dolů prostřednictvím otáčivého pohybu předloktí, kterým strhneme soupeře dolů. Jako příklad cchaj z běžného života může posloužit utržení jablka ze stromu. Pokud se podíváte na pohyb, uvidíte, že jablko nedržíte a netáhnete rovně dolů, ale spíše jím při oddělování od stopky lehce otáčíte.

Lie

Lie použijete, pokud pomocí šikmo či diagonálně působící síly prudce otočíte pasem k jedné straně svého těla a také k pravé či levé straně těla soupeře. V praxi se tato energie často používá, když například chceme svou levou nohou ovládnout pravou nohu soupeře a následně zaútočit oběma rukama na jednu stranu jeho těla. Při cvičení tlačících rukou dostávají studenti v Čchen-ťia-kou radu, že „pokud síla přichází ze strany, mají ji zachytit/odrazit v rovném směru, když přichází zpříma, odvádí ji do strany.”

Čou

Čou je metoda úderu loktem na blízkou vzdálenost. Údery loktem v Čchen tchaj-ťi čchüan se dají použít mnoha způsoby a mohou směřovat do přední, postranní či zadní části těla. Používá se buď špička lokte či plochá strana lokte nebo horní část předloktí. Pokud cvičenec rozumí metodě postupného pohybu v tchaj-ťi čchüan (tj. tomu, jak se pohyby rozvíjejí přes klouby od ramene k lokti a do ruky), pak v sobě téměř každý pohyb skýtá možnost úderu loktem.

Kchao

Metoda kchao je využívána, pokud je soupeř dost blízko, abychom ho mohli udeřit ramenem, zády, hrudníkem, bokem, hýžděmi či jinou částí těla. Pro úspěšné použití této metody je zapotřebí, aby bylo celé tělo, než zaútočíme příslušnou částí, v blízkém kontaktu se soupeřem.

Než dokáží studenti použít kteroukoliv z těchto metod v praxi správně, musí si nejprve v určité míře
vypěstovat schopnost zakořenění, poklesnutí váhy, rozvinout sílu tan-tchienu a výbušnost.
Musí pochopit, co znamená pcheng, a musí být schopni tuto energii skutečně použít.

Bez zapojení pcheng se v tchaj-ťi čchüan nemůže projevit ťin, což znamená, že nebudete rovněž schopni provést správným způsobem žádnou z dalších metod. Proto je důležité nejprve si vybudovat silné/kvalitní základy prostřednictvím stání, navíjení hedvábí a především cvičením forem sestavy. Ty společně představují začátek tréninku správného vnějšího postoje a vnitřní energie. Tento bod je zapotřebí zdůraznit; pcheng je základem všech ostatních typů ťin, energie bychom tedy mohli docela dobře nazývat pchen-lu, pchen-ťi, pcheng-an apod. místo pouhého lu, ťi či an apod. Pcheng ťin dosáhne cvičenec, pokud opraví běžné chyby přesahování – kuo (guo), přetlačování – ting (ding) nebo ztrácení – tiou (diu) – když nalezne rovnováhu mezi těmito protichůdnými reakcemi, aby byl vždy v postavení pu tiou pu ting (bu diu bu ding) – tedy nedošlo ani ke zborcení/zhroucení, ani k přesahování.

Aby byla každá z výše popsaných metod považována v rámci tchaj-ťi čchüan za ťin
a nejen pouhou vnější, povrchní napodobeninu,
musí kromě zřejmých vnějších charakteristik splňovat také určitá kritéria.

Student se nejprve musí naučit být uvolněný a pružný; díky této uvolněnosti pak může uplatnit techniky využívající postupného otáčení jednotlivých kloubů; a na závěr by měla být každá metoda podpořena jednotným/propojeným pohybem celého těla tak, aby se síla rozkroku – tang (dang) a pasu – jao (yao) spojila s otáčivým pohybem těla.

Navíc je důležité si dávat pozor, abychom se příliš neupínali na jakékoliv spojení jedné z osmi metod a jednoho konkrétnho pohybu ve formě. Je lépe na ně pohlížet jako na metody nebo skupiny technik. Je pochopitelné, že nezkušení studenti jsou někdy frustrovaní, když chtějí jednoduchou odpověď na podle nich jednoduchou otázku, např.: Která metoda je použita v tomto pohybu? Jaká je aplikace tohoto pohybu? Může existovat mnoho různých aplikací a jejich volba závisí na tom, co vyžadují konkrétní okolnosti.

(Pozn.: Na předcházejícím obrázku vidíte kruhový obrazec znázorňující, jak tchaj-ťi, jednota principů jin a jang, přechází ve čtyři podoby a osm trigramů. Zdroj: Umění tchaj-ťi čchüan – Vít Vojta)

Zahrnutí pěti kroků – wu pu (wu bu)

Lidé se často nadmíru zabývají požadavky tchaj-ťi čchüan, že to ovlivňuje jejich schopnost používat toto umění v praxi. Uvádí se například, že zásadním požadavkem je zakořenění. Ale zakořenění bez mrštnosti/hbitosti není ve skutečné bojové situaci příliš k užitku. Co cvičenec získává díky poklesnutí váhy a stabilitě, ztrácí vinou nedostatečné pohyblivosti. Klasické texty tchaj-ťi čchüan nás učí, že bychom měli „našlapovat/kráčet jako kočka”. To znamená, že nohy se musí pohybovat přesně, pevně a hbitě.

Abychom toho dosáhli, kombinuje se v praxi osm metod s pěti kroky wu pu (wu bu)
– ťin tchuej ku pchan ting (jin tui gu pan ding),
tj. postup vpřed, ústup, obrat vlevo/hlídání levé strany, otočení vpravo/pozornost pravé straně,
setrvání na místě/rovnováha ve středu.

Podobně jako se pa fa dají považovat za dovednosti rukou/paží v tchaj-ťi čchüan, wu pu odkazují na dovednosti práce nohou. Ve skutečnosti je od sebe nelze oddělit a práce nohou musí být spojena a sladěna s pohybem těla. Právě dovednost práce nohou je základem pro to, abychom mohli účinně používat různé dovednosti rukou. To lze jen tehdy, když dokážeme tělo přesunout do optimální pozice, pokud jde o vzdálenost a úhel. Příležitost zaútočit se objeví pouze na krátkou chvíli a my ji musíme využít okamžitě, bez zaváhání, tudíž není čas věnovat pozornost mnoha souvisejícím činitelům. Ty musí být hluboce zažité a instinktivní. Například pokud se člověku nabízí možnost útoku prostřednictvím kchao, musí nejprve vkročit plně do soupeřovy zóny, prostoupit ji, teprve pak je schopen použít tento úder na blízkou vzálenost. Pokud má nohy pomalejší než horní část těla, pravděpodobně přesáhne a nakloní se příliš dopředu a pohyb nebude účinný.

Zásadní význam rozvoje a synchronizace jak metod těla, tak dovednosti práce nohou shrnuje rčení: „tělo se dává do pohybu tím, že následuje kroky, a kroky vyvolávají proměnu tím, že reagují na pohyb těla; pohyb těla ani dovednosti práce nohou nelze vynechat; pokud jedno z toho chybí, pak je zbytečné, aby člověk ztrácel čas tréninkem.”

Pokud spojíme osm metod a pět kroků, pak jsou nejdůležitější první a poslední z nich (tj. pcheng a ting). Kromě technik představují nejdůležitější principy, které je třeba neustále dodržovat bez ohledu na to, jaký pohyb provádíme.

Další metody

Čchen tchaj-ťi čchüan má dalších pět metod, které lze kombinovat s výše uvedenými osmi ťiny: tcheng (teng) – skočení, skok/proskočení, šan (shan) – rychlé uhnutí/úskok, če (zhe) – složení/sevření, kchung (kong) – vyprázdnění; metoda vedení dovnitř/svedení nebo neutralizace, chuo (huo) – zůstat živý a pružný/flexibilní. Na první čtyři metody lze pohlížet jako na druhy pohybu nebo aktivity, prostřednictvím nichž můžeme trénovat osm ťinů. Poslední charakteristika – chuo – doslova znamená „být živý a schopen proměny”, což vyjadřuje schopnost okamžité a hbité proměny s ohledem na vyvíjející se okolnosti, a představuje podobně jako pcheng a ting podstatný prvek.

Trénovaná síla, správnost pohybu a energie rozvíjené v tchaj-ťi čchüan se obtížně popisují slovy
a je zapotřebí je zažít dlouhodobým cvičením, abyste byli schopni hlubokého porozumění těla.

David Gaffney

David Gaffney

David je spoluzakladatelem Chenjiagou Taijiquan GB a spoluautorem tří knih o tchaj-ťi čchüan (Chen Style Taijiquan: The Source of Taiji Boxing, The Essence of Taijiquan, Chen Taijiquan: Masters and Methods). V roce 2020 vydal další knihu nazvanou Talking Chen Taijiquan.

Bojovému umění se věnuje od roku 1980. Tchaj-ťi čchüan se začal vážněji zabývat v roce 1996, kdy se setkal s mistrem Čchen Siao-wangem (Chen Xiaowangem); později prošel formálním obřadem přijetí a stal se mistrovým osobním žákem. V roce 2003 byl v Čchen-ťia-kou (Chenjiagou) formálně představen jeho bratrovi Čchen Siao-singovi (Chen Xiaoxingovi), aby mohl trénovat pod jeho osobním dohledem, a cvičí s ním dodnes.